… aneb od virtuálních k imaginárním světům

Jedno z posledních setkání Univerzity dětského věku na Sluníčkové škole bylo věnováno tématu mapy – ne však pouze jako prostředku orientace, ale také jako nástroji poznávání, představivosti a kreativního myšlení.

Společně jsme zkoumali, kolik podob může mapa mít. Prostřednictvím velkoformátové kresby děti zaznamenávaly místo, kde stojí, jak se v něm cítí a jak se proměňují vztahy mezi lidmi při vstupu do osobního prostoru druhých. Ukázalo se, že mapovat lze nejen krajinu, ale také emoce, vztahy a vlastní zkušenosti.

Následně jsme si představili různé druhy map – od geografických a turistických až po digitální, mentální či umělecké. Inspirovali jsme se také tvorbou současných českých umělců, například Kateřiny Šedé, Jiřího Franty, Davida Böhma nebo Petra Nikla, kteří s tématem mapy a mapování pracují originálním způsobem.

Další část patřila labyrintům a bludištím. Od antického mýtu o Minotaurovi přes populární kulturu až po legendárního Pac-Mana jsme sledovali, jak se motiv bludiště proměňuje v čase. Děti pak v týmech navrhovaly a testovaly vlastní herní bludiště.

Na závěr vytvářely osobní mapy svých pokojů, do nichž zaznamenávaly oblíbená místa, každodenní trasy, barvy i tajné schovky. Vznikly tak jedinečné mapy propojující realitu s fantazií.

Společná reflexe ukázala, že výtvarná výchova nabízí prostor nejen pro tvorbu, ale také pro objevování, přemýšlení a hledání souvislostí. Jedno je jisté – po tomto setkání už pro mapa nepředstavuje pouze cestu z bodu A do bodu B.

Mgr. Jakub Havlíček