14. 9. 2020, 16:40

Oba autobusy jsou na místě, děti jsou v pořádku v areálu. Ve Svoru je přivítalo sluníčko. Těší se na vychovatele. 

14. 9. 2020, 19:50

Už jsme úspěšně zvládli filtr u zdravotníka, jsme ubytovaní, máme vybaleno, ustláno a pochutnali jsme si na večeři. Teď si jdeme popovídat s vychovateli. Dozvíme se, co nás během týdne čeká. Vypadá to na rytířskou celopobytovou hru.

15. 9. 2020, 15:30

První vyučovací den jsme strávili v lavicích i v přírodě. Ještě silné zářijové slunce nás příjemně hřálo už od časného rána. Prvouka a přírodověda nám šla sama od sebe, protože les je plný hub, bukvic, šišek a hmyzu. Po areálu se probíhají králíci, jež se však nedají pohladit. Chutná nám. Snídaně nás mile překvapila svou bohatostí. Každý si přišel na své – ať už chtěl cereálie s mlékem, makovník nebo dobrou šunku a sýr. Nechyběla ani rybí pomazánka a zelenina s ovocem. Oběd byl také vynikající – chodili jsme si přidávat. Knedlo vepřo zelo je sázka na jistotu. Studené pití máme neustále k dispozici. Je po poledním klidu, táborová hra Rytíři kulatého stolu začíná. Večer se všichni těšíme na diskotéku pod širým nebem. Dívky už měly modní přehlídku. Jsme všichni zdrávi a zasíláme mnoho pozdravů.

16. 9. 2020, 17:00

Další krásný den utíká jako voda. Včera jsme „trsali“ při diskotéce až do devíti večer. Zdálo se nám, že to uteklo nějak příliš rychle. Odpoledne jsme si  někteří vyzkoušeli akvazorbing. To byla paráda! Na lezecké stěně jsme překonávali sami sebe. „Nebylo to vůbec lehké“, říkali kluci z pátých tříd, když po horolezecku slaňovali ze stěny na zem. Jiní se projížděli v motokáře a na koloběžkách.Táborová hra pokračuje dnes odpoledne středověkým jarmarkem. Už se těšíme na večeři, prý budou palačinky. Zítra nás čeká pěší výlet. Odpoledne se dozvíte, který hrad jsme dobyli. Zdravíme ze  Svoru.

17. 9. 2020, 20:00

Po probuzení do dnešního zamračeného rána jsme prodělali teplotní šok. Těšili jsme se na celodenní výlet, ale pohled na teploměr nás vystrašil. Venku se do nás opřel studený vítr. Přesto jsme vyrazili ke zřícenině gotického hradu Milštejn. Za chvíli vysvitlo slunce a pak nás celý den hřálo. Procházeli jsme lesy a loukami a zastavovali se u domácích zvířat na dvorcích. Obdivovali jsme staré hrázděné domy. Míjeli jsme jeskyně, ale jejich tajemství jsme neodhalovali. Vítr a déšť proměnily pískovcové skály do  podoby orla, sovy a kovářské pece. Po cestě jsme obdivovali houby vykukující z mechu. Starobylé sklárny v horách už zanikly, ale zůstaly po nich poklady – barevná sklíčka. Tu se nám uprostřed lesa zjevila kamenná bránu hradu, kde prý žili loupeživí rytíři a přepadali kupce cestující z Lipé do Žitavy. Posilnili jsme se kuřecími řízky. Cesta zpátky utekla jako voda. Nohy nás sice trochu bolely, ale rychle jsme pookřáli a těšili se na večeři. Po setmění jsme si poseděli u ohně a opekli si špekáčky. Polovina pobytu je za námi, ale ještě nás čekají krásné dny plné zábavy, sportu a her.

18. 9. 2020, 20:00

Propuklo babí léto s čistou oblohou a chladnými rány. My máme proti chladu deky navíc a elektrická kamínka na pokojích a chatách. Teple jsme se oblékli a spěchali do učeben vypočítat pár příkladů z matematiky, doplnit pravopisné cvičení a zdokonalit se v přírodních vědách. Někteří se naučili i básničku. O poledním klidu jsme se už opalovali. Potom vypukla třetí etapa hry o rytířích – Stavba hradního panství. Vyžadovala taktiku a rychlé nohy. Čarodějka Morgana postupně ztrácí své kouzelnické schopnosti a my se blížíme k čtvrtému úkolu – k Cestě za svatým grálem. Večer jsme si pochutnali na krupicové kaši, abychom měli dost sil na podvečerní bojovku v strašidelném lese. Brr, snad nás nezaskočí temný stín bez tváře.

19. 9. 2020, 16:00

Včera jsme neměli školu. Super! První a druhý oddíl zdolal horu Klíč. Prý se jmenuje podle slovanského názvu Ključ – vyvěrající pramen. A skutečně pod horou pramen vyvěrá. Kopec měří 760m a je čtvrtou nejvyšší horou Lužických hor. Stal se přírodní rezervací. Z hory jsme měli nádherný rozhled do krajiny. Do výstupu se nám zpočátku nechtělo, ale stál za to. Hlasitým „Hurá!“ jsme zdravili kamarády v táboře. Po svíčkové, která nám opravdu chutnala, jsme zvládli čtvrtý díl hry – Cestu za svatým grálem. Trochu nám připomínala soutěž Pevnost Boyard. Tedy byla také tak těžká – namáhali jsme nejen nohy, ale i hlavu. To musíme ve všech částech hry o rytířích kulatého stolu. Nejdůležitější však je naučit se spolupracovat s ostatními členy skupiny a přijmout porážku. To je ze všeho nejtěžší. Večer jsme se tancovali Just Dance. Možná se nám bude hodit při nedělní diskotéce. Při večeři jsme si mohli mohli vybrat – rizoto nebo rybu. Hádejte, co si většina z nás zvolila. Ale ryba byla také velice dobrá.

20. 9. 2020, 20:00

Poslední den před odjezdem bývá vždy plný vzpomínání a loučení, podpisů na ruce a trička. Slz, ale i radosti z návratu domů. Učili jsme se, balili kufry a sportovali. Třetí skupina, páťáci, zdolali horu Klíč. Před večeří jsme se při slavnostním vyhlášení konečně dozvěděli, kdo z nás nejlépe zvládl úkoly čtyř etap táborové soutěže. Ti, kdo vyhráli, se radovali. Ostatní byli trochu zklamaní, ale nezáviděli. Hlavní bylo, že jsme se nenudili a něco se naučili. Šťastní byli i ti, co získali nejvíce bodů za úklid. Nebyly to jen dívky. Kluci (někteří si proto koupili budíky) vstávali o půl hodiny dřív, aby si uklidili chatky a pokoje. Večer při tanci a hudbě jsme se loučili s vychovateli a zaměstnanci školy, kteří se k nám po celý pobyt chovali velmi mile a přátelsky. Loučíme se neradi, ale už se těšíme do Kadaně.

21. 9. 2020 7.50

Přejeme hezké ráno do Kadaně, odjezd je naplánován na 10 h. Příjezd předpokládáme ve 12.30. Těšíme se na Vás. 

21. 9. 2020 11.05

Jsme v Ústí n. L. a navigace nám ukazuje příjezd ke škole ve 12.15.