Malum, eple, mär, manzo, äpple, jabloko, apple, Apfel a třeba ještě malaventum. To všechno jsou slova, která do češtiny překládáme jako JABLKO – ikonu českého ovoce, třebaže vůbec nepochází z Čech, ale z Přední Asie. V našem jídelníčku však hrálo a stále hraje velice důležitou roli. Proto jsme se mu na zoubek podívali i my. Třetí páteční dopoledne jsme se tak všichni ponořili do zkoumání a bádání souvisejícím právě s tímto plodem. Vypuklo u nás jablíčkobraní! Nejprve jsme ve školním sadu zhlédli praktickou ukázku výroby moštu. Paní učitelka Sukovičová celý proces odborně komentovala. Odpovídala na zvídavé otázky malých pozorovatelů. Za to, že jsme pečlivě poslouchali, na nás čekala ochutnávka čerstvě vytočeného moštu. Moc nám chutnal a olizovali jsme se až za ušima. Pak jsme se rozdělili po třídách do skupin a vyrazili plnit rozmanité úkoly. Některé v areálu školy, jiné mimo něj, v lesoparku. Jablíčka jsme třeba měřili, na jiném stanovišti zase vážili. Tipovali jsme celkovou hmotnost pytle plného jablek nebo odhadovali jejich množství v nádobě. Jablíčka jsme nosili třeba i na lžíci a překonávali překážky. Na připravené folie jsme pak jablíčka malovali a předháněli se, kdo namaluje to nejkrásnější. S vervou jsme se pustili do loupání jablíček. Někomu to šlo lépe, někomu hůř. Ti nejlepší pak bojovali o to, komu se podaří oloupat nejdelší slupku…… Bylo toho spoustu, co jsme zvládli splnit. Děti se snažily, počítaly, spolupracovaly, měřily, přemýšlely nad správnými odpověďmi, fandily si a povzbuzovaly – to když třeba zápasily s kolečkem. Tváře jim zdobily úsměvy. Stejně tak sluníčko bylo celou dobu věrným společníkem a snažilo se svými paprsky hladit naše tváře a zahřívat prokřehlá těla. Velká pochvala a poděkování patří úplně všem!

Mgr. Lenka Kučerová a Mgr. Miluše Sukovičová