Sluníčková škola a její Sunny Journey through England and Wales
Je úterý 7. května, téměř tři hodiny odpoledne a před Sluníčkovou školou se to hemží nedočkavými rodiči a dětmi se zavazadly. Jako by se k něčemu velkému schylovalo, ale škola v přírodě to ještě není. Na to jsou už tyhle děti trochu velké. V jejich tváři se mísí pocity štěstí, radosti a očekávání čehosi nového, velkého. Začínají se scházet i učitelé, paní ředitelka s paní zástupkyní a z dálky přichází dokonce pan starosta. Do přilehlé uličky ke škole přijíždí autobus a nervozita stoupá. Všem už pomalu dochází, že tak dlouho očekávaná událost je na spadnutí!
Pomalu všichni nakládáme zavazadla do autobusu, utíráme si slzy smutku i radosti a mizíme kdesi v útrobách autobusu. Za tmavými skly vozu jen matně pozorujeme, jak se naše rodiny marně snaží najít, kde jsme se usadili, aby nám ještě naposledy zamávaly na naší Sunny Journey through England and Wales. We are so excited!
Autobus nabírá rychlost, učitelé zkontrolují zapnuté pásy a jedno velké dobrodružství, na které budeme ještě dlouho vzpomínat, může začít. Cesta krásně ubíhá a všude vládne výborná nálada. Smích a štěbetání občas přeruší svým výkladem náš pan průvodce a starosta v jedné osobě, Mgr. Jan Losenický. Jak ten umí svými příběhy o místech, která čekají na naši návštěvu v Anglii, zaujmout, to byste koukali! Nezapomínáme ovšem, že máme od maminky nějaký ten proviant s sebou a pouštíme se do jídla. No, někteří by rádi, ale jejich vysoko uložené batohy jim to nedovolují. Vtom ale přibíhají na pomoc strážní andělé v podobě paní učitelek, které své žáky nenechají trpět. Po chvíli to připomíná spíš posilovnu…batohy nahoru a dolů a v každém, jako by bylo kamení. Paní učitelky z toho budou mít pěkné bicáky, říkáme si. To raději nebudeme zlobit!
Za stále dobré nálady bez problému projíždíme Německem, Holandskem a Belgií. Hranice s Francií míjíme ve 3:15 ráno. Mimochodem, naši řidiči jsou opravdu borci. Všechno zvládají s přehledem! Pasová kontrola probíhá v pohodě, ale i přesto jsme trochu nervózní. Jízdní řád nám napovídá, že na další vlak do Eurotunelu si budeme muset počkat zhruba hodinku. Někteří čekání prospí, my ostatní si jej opět zpříjemňujeme občerstvením a pozorováním pobíhajících divokých králíčků všude kolem. Samotný vjezd do vlaku v Eurotunelu je jeden velký zážitek. Opět vše probíhá na jedničku. Houpavá jízda rychlostí téměř 300 km/h podmořským železničním tunelem nás pomalu, ale jistě všechny uspí, to abychom se za půl hodinky mohli čerství probudit v cíli naší cesty, v Anglii. To vám je pocit! Jen po těch osmnácti hodinách jsme přece jenom trochu rozlámaní. Ale Anglie volá, přímo křičí, ať ji jdeme prozkoumat. Tak hurá na to!
Jako první bonbon z ohromné pomyslné bonboniéry ochutnáváme krásy univerzitního města Oxford. Navštěvujeme New College, sedmou nejstarší kolej založenou v roce 1379. Její interiéry ohromily nejen nás, ale staly se inspirací i pro tvůrce filmové série o Harry Potterovi. Ale to by nebyl náš pan průvodce, kdyby si pro nás nepřipravil ne malé, ale obrovské a milé překvapení. Představuje nám Mika Crumpa, pravého Velšana a svého kamaráda, pro něhož byla New College almou mater. Ještě jednou moc děkujeme, Miku, za krásnou prohlídku a milé popovídání s tebou. Tvá čeština je úžasná. A my ti z celého srdce po velšsku Diolch!
Oxford nás doslova okouzlil a těžko se nám s ním loučí. Ale zároveň se už těšíme na své nové rodiny, večeři a postele. Opravdu to byla dlouhá cesta. Předání na meeting pointu i první přespání jsou obrovský adrenalin, ale v dobrém slova smyslu.
Druhý den se po vydatné snídani v našich prozatímních rodinách vydáváme do Glastonbury, kde je údajně pohřben král Artuš a zdejší studna prý skrývá Svatý grál. Po prozkoumání ruin nejstaršího kláštera ve Velké Británii přejíždíme do nedalekého města Wells s nádhernou gotickou katedrálou. Ve volném čase objevujeme kouzelné obchůdky se suvenýry a dobrotami. Autobus ale volá, že na nás čekají bývalé římské lázně v městě Bath. Procházíme se centrem, vidíme Royal Crescent, Circus i Pulteney Bridge a noříme se do 2 000leté historie města. Další krásný den, ale už se těšíme na to, co si pro nás připraví naše nové maminky a tatínkové, až se s nimi večer opět uvidíme. Možná to bude chytání ryb, fotbal na zahradě nebo procházka po pobřeží. Všichni se nám snaží vykouzlit tu nej atmosféru.
Čtvrtý den se vydáváme na celodenní výlet do jižního Walesu. Nejprve navštívíme městečko Chepstow, které bývá nazýváno „bránou“ do Walesu. Nad řekou Wye nás přivítá majestátní hrad Chepstow, kde si uděláme pár společných fotek a zahrajeme si super hru conhol. Další zastávkou jsou pak zbytky bývalého cisterciáckého opatství Tintern Abbey. Později ještě přejedeme do Gloucesteru. Ve zdejší gotické katedrále navštívíme hrobku Eduarda II. a křížovou chodbu, kde se natáčely scény pro filmy o Harry Potterovi. Večer se opět vracíme krásně unavení do svých nových domovů a těšíme se na poslední, ale zato nadupaný den. Čeká nás LONDÝN!
Poslední ráno strávené v této překrásné zemi bylo takové zvláštní. Mísily se v nás různé pocity. Těšení se na krásy Londýna střídal pláč z loučení se s našimi dočasnými rodinami, ke kterým jsme si mnozí vytvořili hluboký a upřímný vztah. Ale všechno hezké jednou končí a jediné, co nám nikdo nevezme, jsou vzpomínky. S tímto vědomím jsme se vydali vstříc 9 milionové metropoli, Londýnu. Absolvovali jsme metro bez ztráty spolužáka, učitele či průvodce, což jsme považovali za velké vítězství. Během procházky obdivujeme sídlo krále Buckingham Palace, místo královských korunovací Westminster Abbey, náměstí Trafalgar Square s Národní galerií, čínskou čtvrť Soho, Piccadilly Circus a Leicester Square. Absolvujeme též jízdu na obřím vyhlídkovém kole London Eye.
V nohách skoro 60 km, batohy plné dobrot a suvenýrů a srdce plná vzpomínek a nových přátelství. Tak vzpomínáme na Anglii. Na zemi, která nás tak neskutečně vlídně přivítala a věnovala nám část svého bohatství, které si s sebou poneseme už napořád.
Thank you Great Britain and Wales, Diolch Mike Crump, děkujeme Honzovi Losenickému, řidičům Honzovi s Luďkem a děkujeme vám, děti! Byla to parádní jízda.
Mgr. Jana Mihalovová
