Dvacátého března dopoledne jsme se s deváťáky vydali do františkánského kláštera pozorovat zatmění Slunce s výkladem RNDr. Pavla Pintra. Průběh tohoto jevu je často znepříjemňován špatným počasím, a tak naše nadšení z oblohy bez mráčku nebralo konce. Vyzbrojeni svářecími sklíčky a zapůjčenými kotoučky z disket jsme všichni zaměřili zrak ke Slunci. V ambitu bylo možno zatmění sledovat prostřednictvím projekce přenášené z teleskopu na zahradě.

Před budovou kláštera jsme pak mohli díky speciálnímu dalekohledu vidět Slunce reálně. V pátek jsme byli svědky neuvěřitelného nebeského představení, které udivovalo a děsilo lidstvo od počátků jeho existence a díky němuž vznikla řada legend a mýtů. A i když to nejúchvatnější, úplné zatmění Slunce, nás minulo a v našich krajích se ho dočkáme až v roce 2135 – i to částečné nám dlouho zůstane v paměti.