Head, shoulders, knees and toes, knees and toes, to je písnička, která zní v hodinách angličtiny už od třetích tříd. Inspirovala nás k jedné z minilekcí CLILu, které u nás na škole probíhají už poněkolikáté. A cože to vlastně děláme? Přivádíme cizí jazyk do běžných hodin. A děláme to tak šikovně, že někteří žáci si ani neuvědomí, že se učí něco nového. Abych nás jen nechválila, není to jen naší zásluhou, že hodiny probíhají tak hladce. Většinou jsme to spíše my, učitelé, kteří se naučíme něco nového od žáků, malých lingvistů. Protože téměř vždy se najde někdo, kdo zadanou práci udělá úplně jinak. Najde zajímavé, neokoukané řešení. Nejdůležitější na těchto minilekcích je, alespoň z mého pohledu, že se rozmluví i ti největší stydlíni, protože mluvit anglicky před matikářkou, češtinářkou nebo výtvarkářkou je přece o tolik jednodušší než před panem učitelem angličtiny. Trénujme, protože v dnešní době je důležité být v obraze a umět si přeložit nejen nápisy na tričku. VU